Program na konec školního roku

27. června 2009 v 14.00 hodin se konal program plzeňského oddílu Klubu Pathfinder. Představte si, přišlo všech 13 včel a včeláků a připravený program se podařil. Včely a včeláci zazpívali a pověděli co prožili v uplynulém školním roce.

Slavnostní schůzka

Při slavnostní schůzce na konci školního roku jsme vyhodnotili celoroční přípravu v BASE CAMPU K2, včetně dosažených vrcholů. Nejvíce bodů získal Dominik, ale snažili se opravdu všichni!!! Druhé narozeniny (společný druhý rok) jsme řádně oslavili a rozdali si odměny – horolezecké karabiny.

David

Rychlá kola

V neděli ráno jsme dorazili do tělocvičny poblíž Klíče, kde se chystal turnaj autodráhových autíček. Byla malá autodráha a velká autodráha. Byla malá kategorie a velká kategorie. Všichni jsme se dobře bavili. V poledne jsme šli na oběd do Klíče. Tam jsme se hezky napucli a hráli vybiku. Pak jsme se vrátili a bylo vyhlašování vítězů. A představte si, já jsem vyhrála.

Barča

10. výprava - Špičák

V neděli ráno jsme jeli vlakem na Šumavu. Ve vlaku jsme zpívali písničky a hráli hry. Vystoupili jsme na zastávce Špičák. Šli jsme na Čertovo jezero a pak pořád do kopce až na Špičák, do výšky 1202 mnm. Byl tu krásný výhled, odpočinuli jsme si a hráli jsme – ztraceni v mlze a šli po sjezdovce dolů. Po cestě jsme hráli bombu. Když jsme přišli na vlakovou zastávku, dali jsme si polévku a dva kopečky zmrzliny. Pak nás vlak odvezl do Plzně. Moc se mi to líbilo.

Eliška

Robinzonáda

30. dubna – 3. května 2009

Ve čtvrtek odpoledne jsme se vypravili na dalekou cestu. Jeli jsme nejdříve vlakem, pak metrem a nakonec autobusem. Cesta byla opravdu dlouhá, zdála se až nekonečnou....A kam , že jsme se to vydali? Na Robinzonádu, v tomto roce se konala na Vrchovině v táborové základně Domino. A kdo se vydal na cestu? Maruška, Eliška, Lucinka, Klárka, Terezka, Vojta, Dominik, Martin, Koli a v Humpolci se k nám přidali Kája a Dominik.

Večer jsme dorazili na místo, ubytovali jsme se ve veliké dvoupatrové chatě a už se těšili do postýlek.

Teprve ráno začalo naše skutečné dobrodružství, vydali jsme se po stopách Alberta Schweitzera, lékaře, který pracoval v Africké Ugandě. Naše první bojová cesta byla v okolí tábora, hledali jsme stanoviště, na kterých jsme hledali řešení pro různé životní situace, museli jsme se společně domluvit, rozhodnout a pak také nést důsledky svého rozhodnutí, v našem případě to znamenalo vyplnit daný úkol, např. ústy vylovit provázek ze dna škopku se studenou vodou.
Odpoledne jsme se rozhodli, že i my postavíme nemocnici, protože nejen v Ugandě, ale i u nás je spousta nemocných dětí, i dospělých. Ale nebylo to vůbec jednoduché, stavební materiál nebo peníze jsme si museli vysoutěžit, popřípadě vyměnit u vychytralého Beduína. Zbytek materiálu nám poskytl les. Práce to byla úporná, ale stála za námahu. Nemocnice se všem skutečně povedly.
Naším dalším dnem byla sobota, ráno jsme odpočívali a společně s táborovým doktorem Schweitzerem přemýšleli o tom jaký je Bůh. Odpoledne nás čekal další náročný úkol, abychom mohli pracovat v našich nemocnicích, museli jsme vystudovat univerzitu. Mohli jsme se rozhodnout pro různé vzdělávací obory. Mohli jsme stát lékaři, hospodáři, staviteli nebo teology. Každá fakulta se dělila ještě na dva studijní obory. Výuka probíhala odděleně a jednalo se převážně o praktické činnosti.

A máme tu neděli, poslední společný den. V tomto dni jsme využili všechny získané dovednosti. Přišlo na řadu „skutečné léčení“. V lese byly rozmístěné cedulky se jmény různých chorob, způsobem léčby a rozpisem týmu potřebného k léčbě. Nejdříve jsme museli dát dohromady tým, např. k léčbě rýmy byly zapotřebí 3 lékaři, 1 teolog, 1 stavitel a 2 hospodáři. A pak následovala léčba: společně a zpaměti jsme se naučili např: Laudo famus al vanti pardo a k tomu bylo třeba zvedat pravé koleno, levou ruku, udělat dřep a vyskočit. Až po důkladném nácviku jsme mohli jít naši léčbu předvést vedoucím a získat body.

V průběhu těchto tří dní jsme měli ještě jeden důležitý úkol, ve dvojicích jsme šili hadrové panenky. Tyto panenky se později prodají za cenu očkování pro 1 africké dítě. Je fajn, když i my můžeme pomoci zlepšit život africkým dětem.

A pak už nás čekala zpáteční cesta domů, opět dlouhá až nekonečná. Ale stála za to, Robinzonáda byla skvělá.